Pracovní název Favorit
Jak jsem se rozhodl pořídit si socialistické jízdní kolo Favorit. Když jsem byl ještě mladý kluk, tak jako každý jsem toužil po novém kole. Ale, kde ho koupit a za co? Nastal čas brigád a různého vypomáhání za úplatu, nakonec mi stejně na kola dala babička s dědou. To řešilo „ za co“, ale stále bylo to „kde“. Nakonec se povedlo a koupil jsem si vysněného Favorita, sice z druhé ruky, ale byl můj a byl na galuskách. Dva roky jsem vesele jezdil a hýčkal si svoje kolo. Od kamaráda jsem měl přísun náhradních dílů, jak se tenkrát říkalo, ze Západu.
Přišla ale vojna a dva roky stání ve sklepě se na kole velmi podepsali a jak to tak bývá, tak po vojně byl zájem o vše možné i nemožné, jen o kolo ne. Nakonec jsem kolo dobře prodal a tím byla moje kapitola cyklistiky uzavřena.
Po dlouhých třiceti letech jsem dostal bájný nápad, pořídit si znovu socialistické kolo značky Favorit. Na bazarech se jich nabízí mraky. Nastal čas nějaké vybrat. Zasedl jsem tedy k PC a jal se najít to pravé a hle, cena jako za nové a on vrak z půdy. Další byl ještě větší vrak a tak jsem tomu dal čas a postupně se orientoval v cenách a nabídkách.
Začal jsem tedy od základu, orientace v modelech dle let výroby, zjišťoval jsem, jaké má který model označení, jak se dá dle polepů zjistit, jaký je to model a z jakých let pochází. Poté přišlo na řadu osazení komponenty a zase zjišťování, co bylo v jaké době a co ne.
Když jsem se začal trochu orientovat, už bylo vše jednodušší a konečně jsem mohl přistoupit ke koupi vysněného kola Favorit Rokycany a.s.
Velice brzo jsem našel pani, co prodávala kolo, ale neměla jak ho vyfotit, tak bylo na čase sednout do auta a vyrazit se podívat, co je za nabídkou starého kola Favorit.
Nebylo to daleko a cena byla také příjemná. Vzal jsem tedy 100 korun českých a vydal se pro ten zázrak. Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem na místě zjistil, že je to stejný galuskáč, jako jsem kdysi vlastnil. Nebylo o čem přemýšlet, zaplatil jsem, naložil kolo a hurá domu.
Když jsem dojel domů, tak jsem zjistil, že mnoho věcí je už za zenitem své životnosti a že rám někdo dost neodborně přelakoval. Zub času prostě vykonal své.
Jelikož už kolo nebylo v originálním stavu, rozhodl jsem se pro generální opravu a ne pro renovaci, jak jsem původně plánoval.
Nastal čas kolo celé odstrojit, zkontrolovat jednotlivé díly (komponenty) a určit, co se dá použít a co už musí být nahrazeno jinými díly. Zjištění bylo asi takové, jaká byla cena kola, ale na mém rozhodnutí, vlastnit Favorita, se nic nezměnilo. Náhodně jsem objevil další kolo, původně se jednalo o rám z roku 1978, kde se majitel pokusil o nový lak, ale přestalo ho to bavit, tak posílal kolo dál. Po zdlouhavém domlouvání se nakonec povedlo naše setkání a tam mi pán oznámil, že když si to odvezu, tak mi dá i zbytek dílů a nová kola k tomu. No neber to, když je to zadarmo. Naložit, popřát bulharskému pánovi vše nejlepší do nového roku a hurá domu.
Druhé kolo bylo doma a začalo vše od znova, pouze s tím rozdílem, že už bylo jasné, o jaké součástky mám zájem a jaké nechci, nebo jaké se mi nehodí z důvodu roku výroby.
Nastal čas na plánování, co ze kterého kola použiji. Mám rám z prvního kola (dále jen 1), vidlice z druhého (dále jen 2), přední a zadní zapletené kolo z 2, kliky a převodníky z 1, přehazovačka zatím z 1, ale asi se budu muset poohlédnout po jiné, přesmykač z 2, celé řízení mimo brzdových pák také z 2.
Kola jsou rozebraná a mohu začít s čištěním a přípravou jednotlivých komponentů pro další jejich použití. Bylo to celkem náročné, ale s výsledkem jsem byl spokojený. Na dílech bylo vidět, že jsou čisté, ale nejsou nové a mají v sobě kus své historie.
Už jsem věděl, co mi ještě chybí a co je potřeba začít hledat na bazarech. Hledání bylo znovu velice úmorné, protože co Čech, to obchodník a znalec cen. Našel jsem vše, co jsem ještě potřeboval, ALE. Samo sebou, že se moje názory nesešly s prodejci. Nejsem ani milionář ani debil. Tak zase nic a hledám dál. Než najdu to, co ještě budu potřebovat, dávám se do opravy rámu. Broušení a následné lakování se mi daří a jde to pěkně od ruky. Je to zase radost.
Po obroušení starých barev jsem nakonec zjistil, že byly tři vrstvy. Asi se v komunismu hodně kradlo. Tak jsem rám nastříkal základní barvou a postupoval dál, než byl rám připraven na vrchní lak. Volba odstínu byla předem jasná, neb jsem chtěl kolo, jaké jsem měl jako mladý chlapec.
Zakoupil jsem tedy modrou metalickou barvu a rám i vidlici nastříkal. Posun byl velice znatelný a radost byla veliká. A opět nastal čas na hledání a shánění dalších potřebných dílů a hlavně originálních polepů na odpovídající model a rok mého vysněného kola.
Znovu opakuji, že nejsem milionář ani debil. To vypovídá, o tom kolik jsem ochoten za něco zaplatit. Ano, jsem škrob. Každou korunu dvakrát otočím v dlani a poté jí stejně vrátím do kapsy. To zná asi každý člověk, který se živí rukama.
Hledání bylo úmorné jako zima v lednu, ale světe div se, objevil jsem inzerát. Starý, hodně starý. Bylo to relativně za humny, tak jsem napsal odpověď a čekal. Čekal jsem dlouho, ale vyplatilo se. Pán se ozval a na můj dotaz, jestli je ta cena myšlena vážně, mi dal slevu 50%. Z tisícovky na pětistovku a bez smlouvání, super začátek. Pokračování je stejně vtipné. Nesmlouvám, ale pán už to odvezl do Prahy. To už je daleko. Dává mi tak slevu 100,- na cestu. Domluvíme čas předání, mám to kousek, pracuji v Praze. Přijedu na čas, to je výsada slušných lidí. Zavolám panovi, sejdeme se a pán mi odvede do obchodu, který používá jako sklad. Mlčím, nemohu se nadechnou. Vidím nádherné kolo a u něho ještě dvě torza starých Favoritů se spoustou dílů. Když popadnu dech, ptám se pána „Děláte si ze mě prdel?“. Pán mi dává dalších 100,- slevu. Asi mě nepochopil. Nakládám, než si to rozmyslí a rychle domu. Mám další kolo a všechny komponenty, co potřebuji na dostavbu mého vysněného kola Favorit Rokycany a.s.
Dochází mi prostor. Přece jen v paneláku nemáme velký sklep. Poslední kolo nechávám v celku a ty dvě torza rozebírám na díly, místa už je opravdu málo. Na mé vysněné kolo už mám všechny mechanické díly, zbývá doleštit nově pořízené komponenty.
Komponenty jsou připravené, rám nalakovaný do předem stanoveného odstínu a jde se montovat. Přípravné práce, nakonec trvali méně času, než jsem čekal.
A jde se na to. Hurá do sklepa. Nastává nekonečné hledání všeho. Každý šroubek, každou součástku jsem si jako každý pečlivý člověk uložil. Šrouby nikde a o ostatním ani nemluvím, ještě že jsem si nakoupil těch kol více.
Práce mi jde pěkně od ruky, a jak se ukázalo, tak příprava dílů byla na 100%. Namontování dílů jde krásně, vše pasuje jak má. Kolo dostává svou konečnou podobu. Po namontování všech dílů, nastává čas na rychlé foto a sdílení na síti. Je potřeba dát světu vědět, že budu majitelem vysněného bicyklu. Rychle na internet a hledat. Objednáno, polepy dle roku výroby a nějaké ty lanka a bowdeny. Nastává čas čekání, až přijede pošťák a doveze balík. Doufám, že budu zastižen a budu mít peníze přesně.
Snažil jsem se sehnat zadní galusku, která nedržela tlak. Nepovedlo se, tak jsem zavzpomínal na staré časy mé cyklistiky. Našel jsem, kde uchází, rozpáral a zalepil, následně zašil. A světe div se, ono se to povedlo, tak mám originál.
Polepy a lanka dorazily v pořádku, tak hurá do sklepa. První jdou na řadu brzdy, problém je na světě, nevadí, vše mám minimálně dvakrát, montuji jiné. Bowdeny jsou naměřené, lanka natažené a brzdy jsou jako nové.
Řazení se daří na první dobrou, naměřeno mám, tak jdu lepit polepy. Mám jenom jedny, tak opatrně. Nalepeno. Dodělávám řazení, seřizuji vše, co se má nějak pohybovat. Kolo dostává konečnou podobu, vyjma omotání řidítek, nejsem ještě rozhodnutý o barvě ani o materiálu.
Jsem hrdým majitelem mého vysněného kola Favorit F12 Speciál. Byla to velice poučná činnost, opět jsem zjistil, jak bylo kdysi vše jednoduché a funkční.
Na začátku byl hec, že si pořídím staré kolo a to si zrenovuji do původního stavu. No konci mám krásné staré kolo, za kterým se otočí každý pamětník a fanda cyklistiky.
Ano, mám opět mé vysněné socialistické kolo, Favorit Rokycany a.s. je na galuskách a v původním osazení.
A nastává otázka, co s ním? Nikam se nevejde, jezdit se na tom taky pořádně nedá, ale mám ho.
Z dílů co mi zůstali ve sklepě, z kol 2 a 3, jsem postavil kolo, které nakonec vypadá velice zajímavě a je super osazené, díly se mi ale nehodili do roku 1980.
To už je opravdu konec mého příběhu o bolševickém kole, které jsem prostě musel mít. Ano, mám ho a jsem šťastný, že jsem to dokázal. Sny si máme plnit, žijeme jen jednou.